Abrahámovo údolí (1993)

Proslulý venkovský lékař je okouzlen dospívající dcerou majitele panství Emou, zdánlivě křehkou, avšak záhadně zkázonosnou, a později se s ní ožení. Zápletka, volně vycházející z Flaubertova románu Paní Bovaryová, však není jen studií nevěry: je to příběh dospívání ženy v bigotním a konzervativním prostředí portugalské provincie, která se po provdání za nemilovaného muže ocitá v citovém prázdnu. Jedinou útěchu jí dává vnitřní souznění s hluchoněmou služkou - jejíma očima sledujeme události na starém venkovském sídle. Oliveirovy obrazy prostředí a krajiny (malebné údolí řeky Douro s vinicemi na svazích) zvýrazňují vztahy mezi charaktery a okolím. Zdánlivě archaické prostředky (mimo obraz čtené úryvky románu, povlovné záběry statické kamery s malířským rámováním obrazů či frontální záběry připomínající divadelní inscenaci) dávají jeho poetice nenapodobitelný ráz. Z překrásných dlouhých záběrů vyzařuje zvláštní hypnotická síla.