Jakou barvu má láska (1973)

Normalizační požadavky ovlivňovaly i milostné příběhy - jestliže je zažívali představitelé uvědomělé dělnické třídy, musely být optimistické. Pokud se ovšem přidala inscenační i vypravěčská topornost, výsledkem byl těžko stravitelný pokrm, jak je tomu v tomto filmu. Vypráví o tom, jak čistá a upřímná láska, která se rozhořela mezi televizním reportérem a inženýrkou z chemického závodu, může jedině povznášet. Je natolik příkladná, že film poskytuje jakýsi návod, jak by se zodpovědní lidé měli k sobě chovat, aby rodina byla opravdovým základem socialistického státu...