Údolie večných karaván (1968)

Tato moderní pohádka se řadí do experimentující linie, která na sklonku 60. let pronikla i do slovenského filmu. Obešla se beze slov, spoléhajíc jen na sdělnost pantomimického projevu a samozřejmě hudby. Příběh lidí, kteří ze závisti i mocichtivosti zničí společné jistoty, zde symbolizované studnicí se životodárnou vodou, odkazuje k nejstarším mýtům. Odehrává se v neurčité době a hrdinové vlastně nemají jména, jsou označováni jen povoláním, stavem či funkcí (Rybář, Stařec, Krasavice...).